„Pittrovy děti“ v Centru vizuální historie Malach

Centrum vizuální historie Malach představuje nejvýznamnější audiovizuální archiv v České republice, jehož prostřednictvím je umožněno využívat tisíce rozhovorů z databází několika organizací,[1] které dohromady shromažďují více než 60 500 rozhovorů s pamětníky. Nevýznamnější organizaci představuje USC Shoah Foundation, v jejímž archivu se nalézá téměř 56 tisíc rozhovorů ve 40 jazycích.[2]

Centrum vizuální historie Malach zpřístupňuje velké množství rozhovorů pamětníků s různou historickou zkušeností. Nejvýznamnější část audiovizuálního archivu, představují interview s židovskými pamětníky přeživšími šoa. Rozhovory s pamětníky jsou cenným historickým pramenem, zejména pro rychle se rozvíjející orální historii. Metoda orální historie představuje kvalitativní metodu, která je využívána v mnohých společenskovědních oborech.[3] Uplatňuje se zejména v historii, kde se zaměřuje na lidské osudy a prožívání historických událostí pamětníky. Právě rozhovory s pamětníky představují pro orální historii stěžejní pramen.

V databázích audiovizuálního centra Malach bylo zatím nalezeno 22 rozhovorů s pamětníky – účastníky poválečné „akce zámky“ zorganizovanou Přemyslem Pittrem a jeho spolupracovníky. Většina rozhovorů vznikla v průběhu 90. let, kdy se orální historie v České republice teprve formovala. Narátoři byli ztotožněni podle rodných jmen a data narození. Pro vyhledávání se vycházelo ze seznamů dětí z „akce zámky“, které přišly do zámků z Terezína nebo se přihlásily individuálně. Rozhovory přinášejí cenná svědectví o životních osudech narátorů. Rozhovory byly vedeny s cílem zachytit životopisná vyprávění narátorů a z toho důvodu chybí přímé upřesňující dotazy na činnost Přemysla Pittra a jeho spolupracovníků. I tak jsou však pro poznání dalších životních osudů „Pittrových dětí“ rozhovory velmi hodnotné. Někteří narátoři totiž vypovídají poměrně detailně o osobě Přemysla Pittra, případně o Olze Fierzové nebo o celé „akci zámky“ a tím se také ukazuje význam této události v jejich dalším životě. Některé děti nalezly na zámcích nové rodiče, často se jednalo o válečné sirotky, jejichž rodiče a příbuzní šoa naneštěstí nepřežili. Zajímavostí také je, že ne všichni narátoři na období prožité na zámcích hodnotí kladně. Jeden z pamětníků se nevybíravě vyjadřuje zejména ke skladbě jídelníčku, který představovala vegetariánská strava, a také se mu nelíbil dle jeho slov přísný režim panující na zámcích. Někteří narátoři svůj pobyt na zámcích nezmiňují, jiní jen velmi okrajově. Individuálnost prožívání, motivace a důvody k určitému jednání jsou právě zachyceny v jednotlivých rozhovorech. Rozhovory jsou důležité nejen pro to, co je v nich přímo obsaženo, ale také pro další okolnosti, za nichž rozhovor vznikal. Například lze mapovat další životní cestu dětí ze zámků, protože řada z nich žije doslova po celém světě - v Brazílii, Izraeli, Venezuele, Austrálii, Kanadě, Velké Británii, Německu, Spojených státech Amerických. Rozhovory jsou tedy vedené v několika jazycích - v češtině, angličtině, hebrejštině, španělštině, němčině a portugalštině. Nadále však bude snaha vyhledávat v objemných databázích pamětníky, kteří prošli poválečnou „akcí zámky“, neboť osobní vzpomínky a prožitky přímých účastníků jsou unikátním historickým pramenem.