S blížícím se vysvědčením přinášíme z našeho archivu na světlo ukázku ze Zpravodaje Milíčova domu z r. 1940 (Zpravodaj Milíčova domu – příloha Studánka, Sbratření r. XVI, č. 3, 1940). V něm byl mimo jiné uveřejněn proslov Olgy Fierzové na rodičovské besedě, ve které rodičům vyložila své názory na význam a vypovídací hodnotu školních vysvědčení.
Tyto názory se v mnohém podobají současnému pojetí slovního hodnocení. Podle vystudované učitelky Olgy nemohou jednotlivé číslice na vysvědčení vypovědět vše o znalostech, pokroku a snaze dítěte, o jeho schopnosti samostatně myslet. Nabádá rodiče k trvalému zájmu o to, jak se dítěti ve škole daří, a o ohodnocení snahy a dílčích pokroků, případně o ocenění mimoškolní práce, ve které mnohé děti mohou vyniknout a později se i uplatnit.
Olga Fierzová se na začátku své pedagogické praxe ve 20. letech 20. století v anglické pokrokové škole Garden School setkala s jiným než klasickým typem školního vysvědčení. Vytvořit takovéto vysvědčení pro své žákyně ale tehdy pro ni bylo nezvyklé a obtížné: „Jediné, co mi dělalo potíže, bylo psaní vysvědčení pro rodiče. Nikoliv kvůli řeči, ale kvůli jeho novodobému způsobu. Neexistovaly totiž žádné zkoušky se známkami, ke srovnání výkonu mezi žáky. Píle a výkony každé žačky měly být v několika větách porovnány s jejich dřívějšími výsledky. Bylo sice upozorněno na určité slabiny, ale to pobídlo žáka k větší píli.“ (Dle vzpomínek Olgy Fierzové, sešit III., „Meine „Hochschule“ oder Sprachlehrerin in England“, s. 10.) Své rané pedagogické zkušenosti pak Olga mohla promítnout do osvětových přednášek pro rodiče dětí z Milíčova domu.
