Během okupace Československa se Přemysl Pitter snažil materiálně i morálně pomáhat židovským rodinám. Poté, co byly židovské děti z ozdravovny v Mýtě povolány se svými rodiči do transportů, jim posílal potravinové balíčky do koncentračních táborů. Se svými spolupracovníky promýšlel zajištění bezprostřední pomoci těmto dětem v poválečném období. V prvních dnech po skončení války obdržel od zdravotně sociální komise České národní rady pověření k realizaci svých záměrů a zahájil akci „zámky“ (1945 – 1947).
V knize Pavla Kohna Zámky naděje se mnozí z tzv. bývalých židovských dětí P. Pittra zmiňují o svém formování právě pod vlivem P. Pittra a O. Fierzové:
„Někdy jsem se až rozplakala, když jsem si uvědomila, jak jsou tam na mě hodní, jací to jsou lidé, že jsem někoho našla, komu mohu věřit, že se mohu na někoho obrátit…Přemysl a Olga, všichni jsme je milovali a do dneška mám tu lásku v srdci…A těmi zámky to neskončilo: oni se dál o nás zajímali, co děláme, k čemu jsme dospěli, čeho jsme dosáhli…“
(Tirza Or-Chadaš, str. 116)
„Kdybych měl tu životní epizodu, kterou jsem prožil na Štiříně, zhodnotit, musím říci, že pro mě znamenala mnoho a že na všechny, kteří se tam o nás starali, dodnes vzpomínám jako na lidi zcela výjimečné. Právě to, co nám všem tehdy dali, jsme potřebovali ze všeho nejvíc… Na nějakou pomstu nebo odplatu jsem nikdy nemyslel.“
( David Gat, str. 57)
„Na Přemysla Pittra nikdy nezapomenu. Když jsem na rozcestí a nevím, jak co vyřešit, představuji si, jak by se v tom případě zachoval on. Dosáhnout jeho formátu je ale asi dáno jen vyvoleným.“
(Chava Pressburger, str. 173)
Životy dětí: