Česko-izraelský projekt navázal na úspěšné setkání židovských „dětí zachráněných Přemyslem Pittrem“, kteří v dubnu roku 2011 z rukou ředitelky Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského PhDr. Markéty Pánkové převzali Pamětní medaili P. Pittra během slavnostního shromáždění na Velvyslanectví ČR v Tel Avivu.
V letošním roce v době od 2. do 8. 12. proběhla pracovní cesta do Izraele. Náročný úkol se podařilo úspěšně splnit. Pracovní tým (v čele s ředitelkou NPMK dr. Pánkovou, dále se zúčastnila pracovnice Archivu P. Pittra a O. Fierzové dr. Lajsková a jako dokumentátor P. Šolar) „děti“ opět navštívil a zachytil vzpomínky krajanů včetně získání dokumentace o nich pro budoucí badatele v oblasti holocaustu i v oblasti moderních dějin a vzdělávání. Původní červencový termín návštěvy byl z důvodu náročné bezpečnostní situace zrušen. Na přípravě projektu tým spolupracoval s Velvyslanectvím ČR v Izraeli.
Beit Theresienstadt, prosinec 2014.
Během setkání s pamětníky panovala velmi srdečná, téměř rodinná atmosféra. Strhující osud lidí, kteří přežili holocaust, je velmi inspirující. Stejně tak je obdivuhodná i jejich nezdolná životní energie. Ačkoliv mnohým bylo dopřáno absolvovat pouze krátkodobé formální vzdělání – za okupace nesměli chodit do běžných škol – dokázali tento handicap úspěšně překonat. Mluví několika jazyky, mají za sebou úspěšnou profesní dráhu, zapojují se do různých aktivit. Živě se zajímají o situaci ve staré vlasti.
Z jejich výpovědí je patrná hluboká úcta a vděčnost, kterou dodnes cítí k P. Pittrovi a jeho spolupracovníkům. Vrátil jim sebedůvěru, víru v člověka a v to, že na světě existuje dobro.
Pomohl jim začít nový život a tím je vlastně zachránil.
Paní Michal Beer (nar. 1929), rodačka z Prostějova, se s pracovníky NPMK podělila o smutnou statistiku: „Před druhou světovou válkou nás v tom nevelikém městě žilo asi 1600 Židů. Znala jsem skoro všechny členy naší náboženské obce. O svátcích jsme se setkávali v synagoze. V létě jsme se setkávali na hřišti Makkabi. Po tom, co nacisté obsadili Sudety, přistehovalo se k nám do Prostějova několik židovských rodin ze Sudet. Později se několik židovských rodin odstěhovalo z Prostějova do tehdejší Palestiny, někteří uprchli do Ameriky, do Anglie a do jiných zemí. V létě 1942 nás vyhnali do Terezína. Po třech dlouhých a strastiplných letech se v 1945 vrátilo do Prostějova několik desítek Židů. Z dětí narozených v Prostějově, které byly před deportací mladší 14ti let, jsme se vrátily (vyjímaje míšence) jen moje mladší sestra a já. Těžce se žije s myšlenkou, že kamarádi byli krutě zavražděni ještě když byli dětmi.“
Na návštěvě u paní Maud Beer, Tel Aviv, prosinec 2014.
Strýček jí daroval ke 12. narozeninám v roce 1941 fotoalbum zachycující její dětství; bylo schované u známých na půdě, po válce jej dostala zpět. Po dlouhém rozmýšlení album věnovala washingtonskému muzeu holocaustu; poslali jako poděkování dobré kopie. Mezi materiály, které se paní Beer podařilo zachránit, je také unikátní vysvědčení z Terezína z roku 1944, které dětem vystavila učitelka M. Weissová (nepřežila selekci), dále různé kresby a autentické záznamy. Kopie těchto cenných materiálů se podařilo pracovnímu štábu NPMK získat včetně odkazu na webové stránky s životními osudy paní Beer a její rodiny: http://maudb.weebly.com/. Stránky obsahují i rodokmen , fotografie, knihu a film „Co oheň nespálil“.
Další navštívenou byla paní Rut Aviram, narozená v r. 1932 v Opavě. Pocházela z podnikatelské rodiny, která se po r. 1942 ocitla v Terezíně. Otec nepřežil Osvětim, ona zůstala s maminkou v Terezíně jen díky tomu, že matka pracovala ve slídárně, jejíž produkci Němci využívali v letectví. Paní Aviram vzpomínala vděčně na učitelky v Terezíně: na Angelu Krausovou a Rachel Flusserovou. Po osvobození vedla její cesta přes Slovensko do dnešního Izraele, rok byla v kibucu, pak vystudovala a stala se vojenskou zdravotní sestrou. Se svým manželem, který působil jako ředitel nemocnice, vychovali dvě děti a starali se o maminku paní Rut, ta za nimi přijela v r. 1959.
Na návštěvě u paní R. Aviram, Haifa, prosinec 2014.
Další pamětník, pan Mordechaj Livni (nar. 1926 v Praze), se dosud i přes své zdravotní potíže aktivně zapojuje do práce s mládeží, spolupracuje s médii z celého světa. Podílí se také na řízení památníku Beit Theresienstadt v kibucu Givat Chajim. Jeho životní osudy naplněné mnohými zvraty a náhodami by vydaly na několik filmových scénářů. Jeho rodina se znala s P. Pittrem ještě před nástupem do transportu, Pitter je tajně navštěvoval a přinášel jim potraviny. Také i z toho důvodu pan Livni působil po válce nějakou dobu jako vychovatel skupiny židovských chlapců během „akce zámky“. Záhy ale odešel na Slovensko, aby pomáhal v dětském domově pro židovské sirotky, zde se poznal se svojí ženou Chavou a odešli na území dnešního Izraele. Jeho životní moudrost a nadhled jsou po všech prožitých útrapách obdivuhodné.
Paní Magda Bar-Or (nar. 1928 v Jasině na Podkarpatské Rusi), další navštívená pamětnice, je v současné době kvůli zdravotním problémům hospitalizovaná v nemocnici v Haifě. Je aktivní spolupracovnicí Velvyslanectví ČR v Tel Avivu, neúnavně propaguje odkaz P. Pittra v Izraeli, je dobrou duší všech bývalých tzv. „židovských dětí zachráněných P. Pittrem“. I přes to, že se necítila dobře, dokázala jí návštěva z bývalé vlasti vykouzlit úsměv na tváři.
Paní Bar-Or je plná optimismu i v nemocnici, Haifa, prosinec 2014.
Pan Jehuda Bacon (nar. v Ostravě v r. 1929) žije v Jeruzalémě. Z rodiny přežil jen on a jedna z jeho sester, která se v r. 1939 vystěhovala do Palestiny. Pan Bacon je uznávaným výtvarníkem, vystavuje po celém světě. Jeho usměvavá tvář a dobrotivé oči podtrhují jeho celoživotní přesvědčení: člověk je tvor Boží, jeho úkolem je využít své nadání. A je už jen na něm, zda pro dobro, či zda zvolí cestu zla. V každém člověku, i v tom špatném, který se provinil, je drobná jiskra dobra. Pan Bacon dokázal tu „jiskru“ najít i u dozorců a dozorkyň v koncentráku.
Na návštěvě u pana J. Bacona, Jeruzalém, prosinec 2014.
S velkou vděčností vzpomínal na období, které mohl prožít v zámeckých ozdravovnách. Vychovatelé mu zde představili nádherný svět umění, mohl se začít vzdělávat a rozvíjet svůj talent. Do dnešního Izraele přijel mladý Jehuda (tehdy ještě jako Jiří Bakon) s doporučujícími dopisy od P. Pittra, Williho Nowaka a H. D. Adlera, které byly adresovány různým institucím i významným osobnostem. Získal pak stipendium pro studium na Bezalel School, akademii výtvarných umění v Jeruzalémě, to byl velký úspěch – většina mládeže totiž pracovala převážně v zemědělství.
Pan Bacon udělal výjimku a pozval pracovníky NPMK k sobě domů, takže mohl být zachycen na fotografiích přímo v ateliéru. S panem Baconem natáčí interiew řada zahraničních filmových štábů, poskytuje rozhovory i řadě novinářů. V Praze vystavoval svá díla naposledy v roce 2011.
Součástí pracovního pobytu v Izraeli byla i návštěva památníků, které souvisí s holocaustem, ale také se váží na Pittrův pobyt v Izraeli. V roce 1964 totiž vděčné tzv. bývalé „židovské děti P. Pittra“ pozvaly své zachránce P. Pittra a O. Fierzovou do Izraele na několikatýdenní pobyt. Během tohoto pobytu zasadil P. Pitter „svůj“ strom na Hoře Paměti v památníku Jad Vašem.
Jedna z budov v Jad Vašem.
Jad Vašem je památník obětí a hrdinů holocaustu založený v Jeruzalémě v roce 1953. Jeho posláním je uctít památku šesti milionů Židů zavražděných v období nacismu a zároveň zdokumentovat historii národa během holocaustu. K tomuto účelu slouží knihovna a rozsáhlý archiv (jeden z nejobsáhlejších archivů dokumentů o holocaustu na světě). Součástí celého areálu je Alej spravedlivých mezi národy s pamětními deskami osob, které se významně podílely na záchraně Židů. Jedním z nejpochmurnějších míst je Památník dětí – místnost osvětlená pouze svíčkami je vzpomínkou na 1,5 milionu židovských dětí zavražděných nacisty. Několik milionů dospělých Židů zahynulo v koncentračních táborech. Jejich jmenný seznam je součástí památníku, v podlaze budovy hoří věčný oheň na jejich památku. Součástí návštěvy Jad Vašem byla prohlídka památníku a muzea, pořízení dokumentace, a také pieta u stromu P. Pittra a O. Fierzové.
V Jad Vašem je na jedné ze stěn obraz J. Bacona s dedikací v češtině – pocta P. Pittrovi.
Další cesta vedla do kibucu Givat Chajim, a to kvůli návštěvě památníku Beit Theresienstadt. Byl založen v roce 1975 jako nezisková organizace. Hlavním posláním je uchovat památku na vězně z terezínského ghetta, kteří zahynuli během holocaustu. Je místem setkání pro přeživší, ale také vzdělávacím centrem pro studenty a vědce, kteří se chtějí dozvědět o historii ghetta a osudu lidí, které Terezín poznamenal. Nachází se zde muzeum, výstavní prostory, galerie, knihovna, vzdělávací centrum a archív s tisíci originálními materiály, které dokumentují život v ghettu.
Plastika u Památníku Beit Theresienstadt.
Pracovní cesta byla velmi přínosná z hlediska šíření povědomí o P. Pittrovi. Byly navázány blízké a osobní kontakty s krajany, které přinesou obohacení materiálů do Archivu P. Pittra a O. Fierzové. Zkvalitní se tak spolupráce s badateli a vědeckými pracovníky, zároveň získané poznatky, materiály a fotografie budou využity ve vzdělávacích pořadech, které pro školy všech stupňů připravuje Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského.