12. dopis Enfield 8. února 1946
D. O.!
Předevčírem dostal jsem dopis 10., dnes 12. z 6. února. To je rychlost! Děkuju Aničce R. a Pepovi za milé řádky. Jsem zvědav, vrátí-li se nám Hazuka. To by bylo dobře! Jak jsi pořídila u pí. N., resp. P. Taylora? Moc rád bych znal výsledky Fedorových intervencí za lidi z Hg. Co to děvče, tuším Wolfová z Hg., je u Dra Vegera? Zeptej se ho telef., zdali je s ní spokojen. Jak to dopadá s tou úřednicí, pro niž poslal Corder své svědectví? Zesnulý min. Nečas si jí prý velmi vážil. Pustili ji? Fedor, až k tomu pol. úředníkovi půjde, by se mohl na ni zeptat, Corder by to rád věděl. Bylo by dobře zdůraznit (k posílení Corderova svědectví), že byl vyznamenán p. presidentem Benešem řádem stříbrného lva.
Dovedu si představit, jak jste přetíženi prací. Ani já zde nezahálím, ale je mi trapno, když na vás myslím, že bych měl být raději doma a vám pomáhat. Co když z celé akce nic nebude? Ministr Šoltés mi vzkázal, že mi vyjednávání o odsun nepřísluší a abych jel domů. Napsal jsem mu, že nejde o normální odsun, nýbrž o mimořádné umístění něm. dětí a matek z int. táborů v brit. pásmu v Německu (nikoli Němců z pohraničí). Péče o děti a matky v int. táborech že byla uložena našemu ministerstvu a tedy naše minist. se právem stará o to, aby děti nebyly nadále drženy v int. táborech, nýbrž co nejrychleji vyveženy a tak abychom zlikvidovali jev, který nám dělá ostudu. Jednání je v proudu a nemohu je přerušit, aniž bych nepřivedl naše úřady do podivné situace. Brit. Č. Kříž, Mr. Noël Baker a Mr. Hynd se zabývají věcí a jejich úředníci (Mr. O’Neill, Major Mohonan a Mr. Hampshire) mne požádali, abych vyčkal jejich odpovědi. Dokud jednání nebude skončeno, ať už s jakýmkoli výsledkem, mám za nemožné od rozdělané věci odejíti. Podotkl jsem, že cestu do L. jsem podnikl na pozvání Lorda Faringdona z Labour Party a několika významných společností, které se nabídly k přátelské pomoci. Také jsem se mu zmínil o těch kravách a daru 1000 ₤ od malíře Kokoschky, a že výlohy si platím ze svého platu. Pak jsem s ministrem mluvil telefonicky a žádal jej za sdělení důvodu, proč mne odvolává. Naznačil mi, že moje snahy jsou nevítané proto, že upozorňují na neuspokojivé poměry v int. táborech, když přece vláda dokazuje, že poměry tam jsou uspokojivé. Je mu nesympatický můj zájem o něm. děti a že tento zájem podporuji u Angličanů, kde je beztak až moc veliký. Nechce prý Dra Kohouta, který mne k této akci dal pověření, dessavuovat, ale že se s ním po návratu poradí a pošle mi z Prahy telegram (který bude jistě znamenat odvolání mé autorizace), celá akce skončí špatně. Jakou mám náladu, dovedeš si představit. Ztráta času, peněz, a hlavně prodloužení nevýslovného utrpení těch dětí a matek, které jsem už viděl v pečlivém ošetřování našich zdejších přátel v Německu. Bože, jak těžko je Ti sloužit!...
Intervenoval jsem u ministryně Wilkinsonové, aby bylo povoleno studovat většímu počtu studentů a studentek ve Vel. Británii. Mám v té věci v pondělí 11. audienci. Sdělím Ti pak výsledek. Obávám se, že min. vyučování bude v tom zas spatřovat zasahování do své kompetence, ale to bude muset už Fedor zařídit u Dra Štampacha. Ve svém dopise Miss Wilkinson píši: „Russians are opening up facilities for Cz. students and young workers to go to Moscow and other Russian towns in order to complete their education. This, of course, is quite good in itself but the purpose is, no doubt, that these students may imbibe Communist doctrines. I feel that there ought to be some corresponding opportunities given by the West, particularly by Britain whereby young people could some to finish their education here and get some picture of the West so as to restore the balance of things a little.“
Christovi do Bulharska hned napíši. O cestě do Bavorska ještě nevím – kdy bych se to vrátil? Uvidím, co bude přednější.
Na Rev. Smithe se dobře pamatuji. Co říkal o Hg.?
Dr. Kobler má známé (příbuzné) v Děčíně a nemá o nich žádné zprávy. Prosí Tě, abys jim napsala, aby ihned poslali leteckou poštou odpověď na: Dr Fr. Kobler, 59 Priory Rd., London N. W. G. Adresa příbuzných je: Štěpán Fisher (Morenová – Fisherová), Děčín – Podmokly, Horní Grund 48.
Přikládám výstřižek ohl. přihlášky spolků. Udělali jste to již?
Co říká o věci pí. N.?
Lord F. bydlí na venkově a poděkoval jsem mu písemně.
Jednání v Londýně se nepředvídatelně protáhlo, takže nemám již odvahu a svědomí prodloužit svůj pobyt v Anglii o další dovolenou u Miss. Ruth Fry, ačkoli mi psala, že mne kdykoli očekává.
Pustil jsem se do korigování překladu „Dobr. Ruky“ – totiž návrhů oprav. Je to obtížná práce, bude potřebí nové důkladné revize. Zatím pro informaci švýc. přátel to stačí.
Vzpomínám stále a srdečně zdravím!
Váš Přemysl
Nebyl můj 11. dopis příliš těžký?
Nemusila jsi doplácet?
Dopis Helly a Evy mne hluboce dojal. Co ti lidé u zelených a jiných stolů vědí o utrpení těch nešťastníků?! Jim jde o doktriny a vlastní pohodlí.
Podle tvého číslování chybí mi Tvůj dopis 3. a 10.
9. datován 31. I. (obsahuje zprávu o Kamermanových)
10. datován 31. I. (píše Anička a Pepa)
11. ?
12. datován 6. II. (dvoustránkový).
Snad ten 11. přijde také.
CAPP – 00220 ČAPP 40