Archiv Přemysla Pittra a Olgy Fierzové
Bez lásky, bez lidskosti, bez soucítění člověka s člověkem nic neobstojí.
Přemysl Pitter

Vánoce v Mýtě

Vánoce v ozdravovně v Mýtě u Rokycan

Stejně slavnostně jako v Milíčově domě se Vánoce slavily i v „Našem domečku“ v Mýtě u Rokycan. První Vánoce zde děti trávily již v r. 1938, v Archivu P. Pittra a O. Fierzové se nám ale zachovaly deníkové záznamy teprve od r. 1939. Na výzdobě jídelny a vánočního stromu tehdy dospělí pracovali celou noc z 23. na 24. 12. 1939. Na Štědrý den už děti do jídelny nesměly, takže přípravy se dokončovaly ještě během dne. Štědrý večer je v deníku detailně popisován (viz. níže). K jídlu bývala falešná rybí polévka, smažený turek (tuřín?) s bramborovým salátem a domácí cukroví. Děti dostávaly většinou psací a výtvarné potřeby, knihy, drobné hračky a oblečení, něco jen pro sebe, ale i společné dárky. Na Boží hod přijížděla pravidelně do Mýta návštěva z Milíčova domu – Přemysl Pitter sám nebo s některými ze spolupracovníků (Olgou Fierzovou, Annou Pohlovou, manželi Rottovými). Pitter měl s dětmi u stromečku besídku se zpěvem koled a vyprávěním o narození Ježíška. Besídky s koledami se ve vánočním období konaly každý den, stromeček zůstával tradičně nastrojený do svátku Tří králů.

Štědrý večer v Mýtě u Rokycan 24. 12. 1939 – záznam z deníku

„Po šesté hodině večer byla světla na stromku rozžata, polévka na stole rozdána, děti dvojstupem seřazeny přede dveřmi jídelny – a tu se tyto tajemné dveře náhle otevřely. Děti přešly práh a zůstaly v němém, nelíčeném úžasu stát. Pohled to byl pohádkový. Místnost byla jen osvětlena stromečkem, jehož hojná světla zářila a dodávala celé jídelně slavnostního a tajemného rázu. Kolem zdi ovinuté girlandy se hvězdami svítily, stoly bíle prostřené zvaly k slavnostní večeři. Ale děti stály tiše v němém pohnutí a velcí zase nad dětmi. Dlužno poznamenati, že skoro polovina přítomných dětí vánočního stromku nikdy neměly a některé jej ani nikdy ustrojený neviděly. Na pobídnutí zasedlo se ke stolům. Bylo vzpomenuto vedoucí osobou všech nám milých a drahých, které nejsou sice v této chvíli s námi, ale jistě i oni na nás vzpomínají. Vzpomenutí i všech ubohých a nešťastných, kteří nemohou prožíti tuto chvíli tak jako my a za přání požehnaných vánočních svátků započato s večeří. Jako minulý rok, tak i letos uplynula večeře v naprostém tichu, bez jediného slova, tak působí na děti tato slavnostní chvíle. Po večeři uklizeny příbory ze stolů a byly zpívány společně všechny naučené koledy. Po těchto přikročeno pro děti k nejvýznamnější chvíli – rozdávání pod stromečkem připravených dárečků. Každé dítě i dospělí mělo připraven dárek pro radost ať už hračku, či knihu a podobně a pak věci potřebné. Údivu, radosti a výkřiku, navzájem ukazování a obdivování nebralo konce. Dárků bylo velké množství a děti neměly pro radost pomyšlení ani na ořechy, jablíčka ani na spaní. Blížila se však 10hod. a děti, ač nerady, byly vyzvány ku spánku. Doba před spaním byla stejně již výjimečně prodloužena a tak nezbylo nic, než poslechnouti. Stromeček dohořel a jídelna stichla.“

Děti na saních

© Národní pedagigické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2013–2019