Blanka Sedláčková, bývalé „milíčovské dítě“ a pozdější spolupracovnice P. Pittra, vzpomíná na Vánoce v Milíčově domě
Od poloviny listopadu žily jsme my děti s tetinkami přípravou na Vánoce. Vymýšleli a připravovali jsme dárky pro své blízké… Dílny a pracovny byly stále naplněny a tetinky a strýčkové v nich podrobeni zkoušce trpělivosti s naší nedočkavostí. Dívky pletly, háčkovaly ze zbytků vlny rukavice, šály, čepice, tkaly a vyšívaly drobné dárky. Tetinka Rottová v klubovně v tzv. šití radila a opravovala. V pracovně s papírem se zhotovovaly různé obaly a chrániče na knihy, alba na fotografie i známky, vánoční ozdoby a dlouhé barevné řetězy. V dílně chlapci ze dřeva vyřezávali drobné hračky, hokejky, pokojíčky pro panenky, ale i předměty denní potřeby...
V době adventní jsme se jednou nebo dvakrát do týdne scházeli na společných besídkách se strýčkem Přemyslem a nacvičovali koledy... Besídka byla doplněna veselým nebo vážným vyprávěním příběhu s vánoční tematikou. Často to byl Josef Lada a jeho Mikeš, kteří nám při těchto vánočních setkáních přinášeli tolik veselí a radostného očekávání. Ovšem my, děti, jsme vůbec netušily, jak náročné bylo předvánoční období pro dospělé z Milíčova domu i pro jejich přátele a příznivce. Po nedělních shromážděních pro dospělé se konal v Milíčově domě bazar... Výtěžek tohoto bazaru sloužil k nákupu drobných dárků pro každé dítě, navštěvující Milíčův dům a také pro vánoční slavnostní pohoštění.
Cukroví, ořechy, ovoce, které si na Štědrý den děti v sáčcích odnášely domů s dárky, musel pochopitelně také někdo s láskou a péčí připravit. Kolik to bylo hodin práce mimo vlastní výchovnou náplň! Byl lístkový přídělový systém, a přece se našlo několik obchodníků a pekařů, kteří dodávali chléb, vánočky, máslo, zavařeniny, a to nejen bez lístků, ale dokonce zdarma. Obohatili tím vánoční stůl i židovským rodinám, které vůbec potravinové lístky nedostávaly. Tito dárci se snažili pomáhat nejen o Vánocích, ale i v průběhu celého roku.
A konečně pro nás děti nastal ten vytoužený Štědrý den! Milíčovým domem vonělo cukroví a jehličí, dárky byly zabaleny a označeny, sáčky s koledou vyrovnány vzadu v sále na stolech. Kolem čtvrté hodiny se děti i dospělí slavnostně oblečeni shromáždili v hale Milíčova domu. Byla to překrásná atmosféra. Dveře sálu se otevřely, v rohu na podiu stál krásný, vysoký, bohatě ozdobený vánoční strom. Pod stromem bylo mnoho společných dárků: volejbalová síť, míče, rakety na stolní tenis, stavebnice, kočárky a panny, pokojíčky a společenské hry. Usedali jsme tiše na svá místa, malé děti vpředu, vzadu dorost Milíčova domu. Všichni jsme podlehli té vánoční atmosféře, i ten náš strýček Přemysl byl tak trochu jiný, vážnější a nějak se mu leskly oči, když na nás pohlížel. I my jsme cítili, že jeho hlas je dojatý. Podléhali jsme jeho kouzlu opravdovosti všichni, i ti zlobílkové.
Celý text In: Hovory 1, Sborník nadace Přemysla Pittra a Olgy Fierzové, Praha 1995, s. 78-79
